Více někdy není lépe – kazuistika rodiny se SMA

Autoři:

Petra Hedvičáková, Markéta Vlčková

Pracoviště:

Ústav biologie a lékařské genetiky UK 2. LF a FN Motol, Praha

Spinální muskulární atrofie je druhou nejčastější letální autozomálně recesivní dětskou chorobou po cystické fibróze, s incidencí 1:10 000 živě narozených dětí a frekvencí heterozygotů uváděnou pro kavkazskou populaci 1:35. Onemocnění je charakterizované progresivní svalovou slabostí, způsobenou degenerací a úbytkem buněk předních rohů míšních. Podle nástupu a průběhu onemocnění je nemoc klasifikována do tří nebo více klinických subtypů (SMA I Werdnig-Hoffmann, SMA II, SMA III Kugelberg-Welander, SMA IV-adultní forma).
Molekulárně - genetická diagnostika je založena na stanovení přítomnosti exonu 7 SMN1 genu, protože 95-98% pacientů se SMA s mutací v SMN1 genu má homozygotní deleci tohoto exonu. Asi 2-5% pacientů jsou složení heterozygoti (delece/mutace). Zhruba 2% postižených jedinců mají mutaci, která vznikla de novo.
Stanovením počtu kopií SMN1 genu je možné vyšetřit status přenašečství v případě, že se nejedná o bodovou mutaci.
Situaci zejména komplikuje skutečnost, že někteří přenašeči mohou mít obě zjištěné kopie genu na jednom chromozomu (v cis pozici). Test na přenašečství je proto nutné interpretovat v kontextu každého konkrétního případu.
Literární údaje se ve stanovení výpočtu rizika v případě přítomnosti dvou kopií SMN1 genu značně rozcházejí.
Na případu rodiny z naší ambulance chceme upozornit, že je třeba s možností komplexní situace počítat a že má smysl vyšetřovat i členy rodiny se zdánlivě jasnou genetickou prognózou.

Výsledky byly získány s podporou MZ0FNM2005.

Forma prezentace:

Přednáška