Modifikace fragmentační analýzy pro vyšetření genu PHOX2B v rodině s Ondininou kletbou

Autoři:

Jiří Drábek (1, 2), Eva Klásková (1), Vratislav Smolka (1), Josef Srovnal (1, 2), Jana Stránská (1, 2), Veronika Holinková (1, 2), Miroslava Rabčanová (1, 2), Marián Hajdúch (1, 2)

Pracoviště:

  1. Dětská klinika LF UP a FN Olomouc
  2. Ústav molekulární a translační medicíny Olomouc, LF UP Olomouc

Podle germánské mytologie je Ondina (Undine) vodní víla, kterou podvedl smrtelník, do něhož se zamilovala. Potrestala nevěrníka prokletím, kvůli němuž ve snu zapomínal dýchat.
Kongenitální primární syndrom alveolární hypoventilace (CCHS MIM 209880) se projevuje jako spánková apnoe s hypoventilací, jako život ohrožující zástavy dechu zpravidla již v novorozeneckém věku, kdy si vyžádá ventilační podporu. Velmi vzácná je tzv. late onset forma, která se manifestuje v pozdější věku, často pod obrazem akutního cor pulmonale.   Na vině je chyba centrálního neurologického mechanismu, kdy postižený jedinec ztrácí ve spánku automatické řízení dechové aktivity. Tato podobnost reálné choroby s mytologií způsobila, že se pro nemoc vžil název Ondinina kletba.
Základem terapie je umělá (synchronizovaná intermitentní) plicní ventilace; v prvním roce života trvale, u více než 2/3 pacientů se daří odpojení od umělé plicní ventilace po prvním roce života.  Jinak dochází k hypoventilaci a poklesu saturace s nárůstem parciálního tlaku oxidu uhličitého (pCO2). Nemoc je způsobena mutací v genu paired-like homeobox 2b (PHOX2b), manifestované jako polyalaninová expanze repetic.
Na Dětské klinice LF UP a FN Olomouc bylo hospitalizováno pětitýdenní děvče pro příznaky CCHS. V zahraniční laboratoři byla zjištěna u probandky kauzální mutace c.741_755dup15 ve 3. exonu genu PHOX2b v heterozygotní formě.
V tomto projektu jsme optimalizovali metodu fragmentační PCR analýzy polyalaninové expanze a analyzovali další členy rodiny probandky. GC obsah ve sledované sekvenci dosahuje 85 až 90 % (záleží na umístění primerů), proto bylo potřebné modifikovat PCR přídavky aditiv.
Mutaci jsme prokázali u probandky  a jejího otce, u dalších suspektních členů rodiny mutace prokázána nebyla. Na elektroforeogramu nebyl rozdíl délky fragmentů očekávaných 15 nukleotidů, ale 11 nukleotidů. Pro rozlišení této diskrepance plánujeme sekvenování za použití deazaguaninu.
 
Poděkování: Projekt byl institucionálně podpořen z grantů CZ.1.05/2.1.00/01.0030, MPO TIP FR TI1 525.

Forma prezentace:

Přednáška